Vojenská rozvědka se po desetiletí spoléhala na satelity, drony a lidskou inteligenci. Dnes se objevil nový, děsivě dostupný nástroj: využívání nechráněných internetových bezpečnostních kamer. Od konfliktů na Ukrajině a v Íránu až po přetrvávající napětí na Blízkém východě se nabourávání do těchto každodenních zařízení rychle stává standardní vojenskou taktikou.
Vzestup hackování kamer jako vojenského nástroje
Princip je jednoduchý: levné, špatně chráněné kamery poskytují přímý vizuální přístup k potenciálním cílům v reálném čase. To eliminuje potřebu drahých satelitů nebo snadno detekovatelných dronů a nabízí nenápadnou a vysoce kvalitní alternativu. Sergej Shaikevič z Check Pointu poznamenává: “Nabourávání kamer je nyní součástí vojenského arzenálu… je to jednoduché a přináší velmi dobrou návratnost vynaloženého úsilí.”
Nedávný výzkum Check Point identifikoval stovky pokusů o nabourání kamer na Blízkém východě, které se shodovaly s íránskými odvetnými útoky na Izrael, Katar a Kypr. Tyto snahy, připisované hackerské skupině napojené na íránskou rozvědku, ukazují jasný záměr využít civilní sledování pro vojenské účely.
Precedens a eskalace: Ukrajina, Írán a Izrael
Írán není sám, kdo tuto strategii přijímá. Izraelská armáda údajně získala přístup k „prakticky všem“ dopravním kamerám v Teheránu a využívá je ve spolupráci s CIA k identifikaci klíčových postav. Na Ukrajině byly obě strany – ruské a ukrajinské síly – zapojeny do hackerských kamer: Rusko zaměřovalo údery a Ukrajina monitorovala pohyby jednotek a dokonce vyhodnocovala škody způsobené vlastními útoky.
List Financial Times uvedl, že izraelská rozvědka použila hacknuté dopravní kamery ke studiu postupů bezpečnostních sil kolem ajatolláha Alího Chameneího před pokusem o atentát. Hlavní jídlo s sebou? Hackování civilních kamer již není taktikou pro specializovanou prodejnu, ale stalo se základní součástí moderního válčení.
Proč na tom záleží: Dostupnost a vytrvalost
Zranitelnosti, které jsou využívány, nejsou nové; mnoho z nich bylo opraveno v aktualizacích softwaru před lety. Problém je v tom, že majitelé fotoaparátů tyto aktualizace instalují jen zřídka a jejich zařízení tak zůstávají nechráněná. Díky tomu je taktika překvapivě účinná i pro méně pokročilé herce. Hikvision a Dahua, dva velcí výrobci, jsou v USA fakticky zakázány kvůli bezpečnostním obavám, ale jejich produkty zůstávají rozšířené po celém světě.
Kritická je nízká překážka vstupu. Jak poznamenává Peter W. Singer z New America Foundation: “Nepřítel už za vás udělal práci. Rozmístil kamery po celém městě.”
Budoucnost civilního sledování v konfliktu
Trend je jasný: využívání civilní infrastruktury pro vojenské zpravodajství se stává normou. Ukrajinská SBU v lednu 2024 varovala před hackováním ruských kamer a ve snaze snížit riziko dokonce deaktivovala 10 000 zařízení. Ukrajinská armáda byla také viděna pomocí hacknutých kamer ke sledování nepřátelských pohybů, což prokázalo ochotu použít stejnou taktiku.
Jednoduchost, nákladová efektivita a utajení hackování kamer z něj činí nebezpečný a stále častější nástroj v moderní válce. Tento posun vyvolává kritické otázky týkající se civilní bezpečnosti, odpovědnosti výrobců zařízení a budoucnosti městského dohledu v konfliktních zónách.
