Steve Jobs svou nemoc neskrýval. Prostě to světu neukázal, dokud k tomu nebyl nucen.
V roce 2003 mu lékaři diagnostikovali vzácnou formu rakoviny slinivky břišní. Ne agresivní, který útočí bez varování. Jednalo se o neuroendokrinní nádor slinivky břišní. Roste pomaleji. Je obtížnější ji odhalit v rané fázi, protože příznaky jsou nejasné. Nebo chybí až do pozdní fáze.
Jobs nejprve zvolil netradiční cestu. Operaci oddaloval devět měsíců. Zkoušel alternativní léčbu. Změny ve stravě. Akupunktura. Nic nepomohlo. V roce 2004 se nádor zvětšil. Nakonec se rozhodl ji odstranit.
Tohle byl jen začátek.
Rakovina slinivky má ošklivý zvyk vracet se. V roce 2009 se Jobsův stav opět zhoršil. Rakovina se rozšířila do jeho jater. Potřeboval transplantaci. Na zákrok šel do lékařského centra v Tennessee. Operace byla úspěšná. Brzy se vrátil do práce.
Ale škoda byla způsobena.
V lednu 2011 odešel Jobs na zdravotní dovolenou. Několik měsíců zůstal mimo dohled veřejnosti. Akcie Applu klesly. Investoři hádali. Vrátí se? Správní rada potřebovala plán. Přivedli Tima Cooka jako generálního ředitele, zatímco Jobs zůstal předsedou představenstva.
Pak přišel srpen 2011. Jobs rezignoval na funkci generálního ředitele. Jako důvod uvedl stejné zdravotní problémy jako před mnoha lety. Rakovina nezmizela. Je zpět.
O dva měsíce později byl pryč.
Stevu Jobsovi bylo 56 let. Příčina? Komplikace způsobené rakovinou slinivky břišní.
Proč je to nyní důležité?
Protože jeho příběh změnil způsob, jakým mluvíme o zdraví v technice. O vedení. O úmrtnosti.
Jobs byl známý svou kontrolou. Kontroloval produkty. Řídil vyprávění. Nedokázal ovládat své tělo.
Zpoždění v léčbě. Spoléhání na nevyzkoušené prostředky. Závěrečná operace. Transplantace. Rezignace. Smrt.
Je to časová osa, která dodnes pronásleduje zdravotníky.
Nedávno studie prokázaly, že včasná detekce pankreatických neuroendokrinních nádorů vede k lepším výsledkům. Jobsův nádor byl vzácný. Rostla pomalu. Ale nebyla neškodná.
Jeho smrt zdůraznila propast mezi jeho veřejným obrazem a soukromými zápasy.
Přesnou diagnózu Apple roky nezveřejňoval. Mluvili o „zdravotních problémech“. Generál Rozmazaný. Trezor.
Veřejnost o devítiměsíčním zpoždění nevěděla. O transplantaci jater jsem nevěděl. Nevěděl jsem, jak blízko se několikrát přiblížil smrti.
Tato neprůhlednost se v Silicon Valley stala standardem.
Generální ředitelé nemluví o chemoterapii. Nemluví o rakovině slinivky. Mluví o vizi. O ničení. O čtvrtletních ziscích.
Jobs byl jiný. Ne proto, že by mluvil otevřeně. Ale protože jeho ticho bylo tak hlasité.
Lidé se divili, proč nejednal dříve.
Proč čekat devět měsíců?
Odpověď není jednoduchá. Strach? Negace? Řízení? Vše výše uvedené.
Nebo možná jen arogance génia.
Vybudoval nejhodnotnější společnost na světě. Nedokázal se zachránit.
Tady je ta ironie.
Dnes se jeho smrt využívá k propagaci myšlenky včasného screeningu rakoviny. Pro transparentnost v řízení společnosti. Za uznání, že zdraví není položkou v rozvaze.
Rozhovor ale nekončí.
Nové případy
